Osamocený výkřik do radioaktivní tmy

11. září 2015 v 21:51 | I, Johnny Midgey!
Ach, ten klid v duši. Po neskutečně dlouhý době trávim večer a noc u otce. Na vlastní posteli, chápeš?! Natynin Dell mám na klíně a píšu tenhle výlev. V uších sluchátka, poslouchám zvuky nočního města, abych dokázal dát dohromady alespoň pět smysluplných slov. Jinak by mě totiž rušila TV Paprika, nebo spíš blonďatá maďarka, která vaří nějaký mexický mňamky, mimo jiné mléčný alkoholický nápoj, co je sice sladký, ale o to více stoupá do hlavy. A nějak mi to soustředění na článek nejde, ta slečna mi totiž strašně moc připomíná tu moji...

 

Když mě něco rozčílí

10. září 2015 v 19:11 | I, Johnny Midgey! |  Osobní
Podle obsahu tohoto blogu to nejspíš vypadá, jako že jsem věčně nasranej člověk. Skutečnost je však taková, že nejlepší impulz pro napsání článku dostanu tehdy, když mě něco rozčílí. To je jako všeobecně známý fakt, že nejlíp se píše písnička, když je člověk nešťastnej. To je pak love song jedna báseň. (Nebo pokud jste úchyl jako já, tak zplácáte tři básně dohromady a máte I Am The Walrus.) Proč tedy píšu dneska? V první řadě proto, že mi opět nefunguje Cubase, takže nemůžu nahrávat. Jenže já prostě tvořit potřebuju a proto se obracím na svůj zenovej blog.


Říkej mi to francouzsky (část druhá)

18. srpna 2015 v 20:37 | I, Johnny Midgey! |  Osobní
V předešlém článku jsem psal o tom, jak jsem se seznámil se skvělou dívkou, se kterou jsem si sice skvěle rozuměl, a měli jsme toho spoustu, co si říct, jenže je mezi námi tak trochu jazyková bariéra. A taky Německo. Moje děvče totiž žije ve Francii. Když jsem to zjistil, nenapadlo mě nic lepšího než dodržet svůj slib a odjet na tři dni z Prahy, a připravit se tak o možnost trávit drahocenný čas s ní.


Další články


Kam dál

Reklama