Srpen 2006

Šifra mistra Leonarda

31. srpna 2006 v 11:55 | Koště
Další film, který považuji za vydařený, přestože je to tak trošku přitažené za vlasy, je Šifra mistra Leonarda. Robert Langdon, náboženský symbololog, je povolán k případu, kde byl zavražděn správce Louvru. Robert svými brilantními dedukcemi odsud dojde až k přesvědčení, že náboženská "sekta" Opus Dei (dílo boží), chce vyvraždit všechny žijící potomky Ježíše Krista. Spolu se svým starým přítelem zjistí, že Ježíš měl děti s Marií Magdalenou a bylo jich asi spoustu, vzhledem k tomu, kolik jich přežilo a zbytek nechám na vás.
Když pomineme to, že Opus Dei zdaleka není krvelačná sekta a že Robert Landon je snad ještě více dokonalý než James Bond, dojdeme k překvapivě dobrému filmu, jakékoli věcné chyby nelze vyčítat autorům, ale Danu Brownovi.

Šestý smysl

30. srpna 2006 v 10:52 | Koště
Již sedm let starý a přesto stále velmi působivý. Šestý smysl je ne nadarmo nazýván nejlepším thrillerem všech dob.
Bruce Willis jako Malcolm Crowe se po letech setkává se svým pacientem ve svém domě, lépe řečeno pacient si přichází zabít svého doktora. Vystřelí na něj a pak si vystřelí mozek z hlavy. U této scény jsem dotal záchvat smíchu a poštěl jsem si jí několikrát.
Crowe se poté setká s malých chlapcem (dnes již známý Haley Joel Osment), jenž tvrdí, že vidí mrtvé lidi. Willis se dá na stopu mrtvých lidí a dojde k nečekanému a šokujícímu závěru.
Šestý smysl je opravdu jedním z mála filmů, které mě dokázaly zaujmout i přes své značně nereálné zpracování a hádám, že zaujme i vás.

Můj víkend se strejdou

27. srpna 2006 v 22:38 | Koště |  Osobní
Všechno to začalo už v pátek. Strejda se vrátil z práce o něco dřív. Tou dobou sem čuměl do počítače a vytvářel DVD pro nějakou kapelu The Blaue Erdbeere?. Pozastavil sem se nad tím, jak si může někdo dát do názvu otazník, ale to neni moje práce, já to jenom sestřihávám. Po hodince, kdy si rodiče snažili sbalit snad celý pokoj do několika tašek, jsme se konečně vykolíbali z bytu a tjadá na Šumavu!
Po pěti minutkách jízdy jsem zpozoroval jakési zlověstné klepání kde u motoru. No co, nejdřív sem myslel, že je to nějaký kamínek ve vzorku pneumatiky, ovšem po chvilce se klepání zesílilo. Nabyl jsem tedy na dojmu, že kamínek se za jízdy asi těžko zvětší, ale neopovažoval jsem se strejdu upozornit, že se něco děje. Až po několika dalších kilometrech se Sádlo ozval: "Slyšíš takový to klepání?" Chtěl jsem odpovědět: "To bych musel bejt hluchej." ale pak jsem si to rozmyslel a řekl, že ano. "To bude asi silenblok v prdeli..." uvažoval nahlas strýc a já se nad radši ani neptal, co to je. "To je taková jakoby pružinka, já ti to zejtra ukážu," odpověděl si po chvilce a jele jsme dál, s děsivým zaklepáním při každém pohybu se spojkou.
Kdesi u Písku jsme se najednou připletli do zácpy. Strejda dělal píčoviny s převodovkou a chvástal se, že auto jede samo a nepotřebuje nohu na pedále a demonstrativně si opřel nohy o volant. A hle, jednička byla opravdu schopná bez sešlápnutí plynu utáhnout auto do docela pořádného kopce. Auto jela opravdu krokem, proto mi nedělalo problémy vystoupit z auto a jít natrhat nějaké švestky, co rostly podél silnice. "Jsou plný olova," prohlížel jsem si je. Sádlo si zaťukal na čelo a rozjel se: "Kolik aut dneska jezdí na olovnatej benzín?" Srali jsme se takhle až ke Strakonicům, pak se to rozjelo a k strejdovým rodičům jsme přijeli v deset večer.
V sobotu odpoledne, hned jak odnesl talíř od oběda, zeptal se strejda. "Jdu na dvorek, jde někdo se mnou?" Kromě mě a spící matky nikdo nebyl v bytě, takže jsem cítil jakousi povinnost jít s ním. "Musim se kouknout, co je s tim motorem a pak mi pomůžeš odnosit nějaký pytle, co sou na půdě domečku." Zděsil jsem se.Strejda nedávno koupil baráček, ale byl v příšerném stavu. Nyní jsem už věděl, jak naložit s dvaceti pytli a asi tunou sena, co ležela na půdě. Když jsem tam byl poprvé, ležela tam mrtvá kočka, co se tedy ukrývá v půlmetrové hromadě sena? Řekl jsem, ať jde napřed a já že si zatím zavážu glády.
Když jsem potom přišel na dvorek, uviděl jsem našeho Fiata Una stát na nájezdech, tedy motor byl ve výšce ramen. "No hele, zatáhnul sem za ruční brzdu a urval sem lanko," rozhodil rukama strejda, "ale už vim, co s tim je." Můj nechápavý pohled malého děcka asi mluvil za vše. "No byl v hajzlu silenblok, jak sem řikal." Odešel do řpřístřešku, což měla být garáž a vrátil se s jakýmsi malým zařízením v ruce. "To je von, podívej, tahle guma má tlumit nárazy mezi karoserií a motorem," ukazoval prstem na rozcupované kusy pryže, "no a tady naráží kov na kov, když kola hejbnou motorem, při brždění motorem, a to je to klepání, koukni se pod auto a pochopíš." To jsem snad ani nečekal - podíval jsem se pod auto a pochopil jsem.
Zbytek odpoledne jsme strávili hledáním gumy, která by pasovala na silenblok a neúspěšnými pokusy o rozhýbání zarezlé části táhla lanka od ruční brzdy. Seděl jsem na ponku a najednou se proti mně vyřídil Sádlo s úsměvem miminka, které konečně našlo ten zasranej dudlík. Mával gumovou hadicí v ruce a silenblokem v druhé. Silenblok uchytil do svěráku a paspartovacím nožíkem pižlal hadici. Když se mu podařilo udělat kroužek, který by na silenblok pasoval, začal ho tam cpát se třemi šroubováky a průpovídkami jako: "Já jim ukážu, komunistům v Itálii! Udělám si vlastní silenblok a lepší! Seru jim na dvě stovky za kus gumy!" A vida, podařilo se, pryž ulpěla na železném vorrichtungu. Sádlo vrátil silenblok na své místo a s blaženým výrazem ve tváři odjel svým Unem zase domů, na príma večeři.
Druhý den asi v devět ráno mě probudil a rázným hlasem muže pronesl: "Deme vodnosit tu slámu!" Teda, vůbec se mi do toho nechtělo, ale přece mu to neodepřu. Nastoupili jsme do Fiata a nastartovali aneslyšeli nic než spokojené pobrukování motoru. Bohužel hned na první křižovatce se ozvalo ono zaklepání. "A guma je v prdeli." Nic jsem neříkal a zapnul jsem si bezpečnostní pás. Když jsme přijeli k našemu novému domu, byl jsem celý natěšený, protože jsem tam byl zatím jenom jednou a to bylo někdy v zimě. Zabral jsem za kliku a vstoupil dovnitř, moje hlava se zaduněním ale o něco později. Otočil jsem se a až příliš pozdě jsem si všimnul, že vrátka jsou vysoká asi metr šedesát, dost málo na to, abych si málem urazil palici.
Na půdě onoho baráku bylo fakt spoustu sena, nebo slámy, já v tom mám bordel. Vzal jsem tedy do ruky pytel a začal do něj po hrstech cpát všechny ty uschlý sračky. Všude lítaly kvanta prachu. Měl jsem ho v puse, když jsem si odplivnul, bylo to černý. Měl jsem ho v nose, když sem se vysmrkal, byl černej i ten hlen. Prostě v prdeli. Teda tam asi ne. Ve vlasech, ani rozčesat to nešla, ale měl jsem zase trvalou! Běheem chvíle mi strašně opuchly oči, takže jsem už ani moc neviděl, co do těch pytlů dávám. Když jich bylo asi dvacet pět plných (tedy žádný prázdný), nechali jsme toho.
Sádlo však neměl dost. Vyndal ze střechy asi deset tašek a udělal mi tak díru, kterou se dalo prolézt. Řekl, že mám vzít všechny rozbité či jinak posrané tašky na půdě a tou dírou je vyházet ven. Tak jsem házel. Když byla na dvoře asi metr vysoká hromada rozmlácených tašek, mezi nimiž bylo i těch pár dobrých, co jsem omylem sejmul i s těmi rozbitými, strejdovi došlo, že to bude stačit. Tak jsem vzal sádrovou hlavu Ježíše Krista a starou valchu, které jsem našel pod tou slámou a sešel dolů do bytu. Tam jsem si ponořil hlavu do umyvadla a děkoval sádrové hlavě Krista, že mám ten den za sebou. To, že se všemi těmi zácpami jsme jeli do Prahy asi pět hodin a ještě teď večer mě příšerně pálí oči, jsem jí snad radši ani neříkal.

Kdy bude DVD II?

25. srpna 2006 v 14:36 | Koště |  The Blaue Erdbeere?
První DVD, nazvané prostě 2oo6 DVD, je na světě už dávno a sklízí úspěch a to nejen díky unikátním záběrům z koncertů, ale i domácím¨záznamům ze zákulisí a soukromí kapely. Ale kdy bueme moci očekávat další DVD?
Je celkem pravděpodobné, že v průběhu příštího měsíce to nebude, protože by na něm byl jenom jeden koncert, což je málo. Pravděpodobně si budete muset počkat až na příští rok. Za tu dobu totiž The Blaue Erdbeere? odehrají dva koncerti (minimálně, a to v Rock Café (viz článek Rock Café, 8. října) a na imatrikulačním plese prvních ročníků Gymnázia Opatov v Národním domě (dále jen imatrikulace) Ta je ovšem kdesi v nedohlednu, obvykle bývá na přelomu listopadu a prosince.
Proto buďte trpěliví a druhé DVD jistě přijde, dříve či později.

Rock Café, 8. října

24. srpna 2006 v 20:06 | Koště |  The Blaue Erdbeere?
Tímto bych vás chtěl pozvat na koncert druhé nejlepší kapely na světě! Teda nebude to zadarmo, je to nejlepší kapela... odhadoval bych to tak na osmdesát korun, maximálně stovka. Rozhodně si to nenechejte ujít. Uslyšíte staré hity jako The true story of John & Judith a Judith, vypalovačku Nevermind, ploužák Judith a bude tam možná i překvapení!!!

Nejhorší interpret

24. srpna 2006 v 19:44 | Koště |  Ankety
Tak sem si pro Vás připravil další anketu, tentokrát úplně opačnou. Chtěl bych vědět, jaká kapela je nejhorší, který rádoby zpěvák kvičí nejhůř a tak podobně. A platí jako minule. Kdybste znali někoho ještě příšernějšího, podělte se o něj a já ho sem rád připíšu.

Pro Honzu

20. srpna 2006 v 18:26 | Koště |  Ostatní
Drahý Šeflíku,
rád bych Ti poděkoval za tvou všudypřítomnou pomoc při tvorbě tohoto blogu. Nikdy ti to nezapomenu (tak na tři měsíce). A teď už ěž do prdele!

Kapely

20. srpna 2006 v 18:11 | Koště |  Ankety
Vyberte si a nemůžete - li si vybrat, tak napište nějakou jinou.