Březen 2007

Peter Edward Rateer

31. března 2007 v 21:03 | Koště |  The Blaue Erdbeere?
Chápu, že je to nezvyk, když mluvím sám za sebe...ale člověk nikdy neví. Chtěl bych se jaksi školně rozloučit se svým spolužákem Petem Rateerem. Byl nám kamarádem... ne to sou hlody. Jde mi jenom o to, abyste ho znali a vážili si ho, protože ho budete chca nechca vídat v televizi každou chvíli. Takže abyste se na to připravili. Pitíne, milujutě a ty to víš. :-* MuCk!

Johnny Kalipívo!

31. března 2007 v 19:49 | Sám velký Johnny Midgey |  The Blaue Erdbeere?
Já, jakožto tiskový mluvčí kapely The Blaue Erdbeere?, veřejně uveřejňuji informaci, že máme opět nového bubeníka. Je jím Honza Kalivoda, student Gymnázia Opatov a bubeník kapely Výbuch, která nám zároveň bude dělat soukapelu. Zároveň plánujeme omluvu za She´s gone a to Mr. Crowley, kde nám bude hostovat Jirka Roskot na klávesy. Na Nevermind a Outro bude pravděpodobně hostovat Honza Žáček, jinak sme v hajzlu.

Handle with Care - Traveling Wilburys

29. března 2007 v 19:10 | Koště |  mp3 hudba
Tahle písnička je tak debilní, že jí sem musím dát. Podílelo se ne ní mnoho slavných kytaristů - Tom "Hamster" Petty, Bob Dylan, Jeff Lynne a hlavně "kytaroví velikáni" George Harrison a Roy Orbison, všichni jsou na fotce.
Všichni se k ní vyjadřují asi takto: "Běhá mi mráz po zádech, když slyším bridge Roye Orbisona..." a "Podlamují se mi kolena pod tíhou prvního refrénu Roberta Zimmermana aljas Bobíka Dyliny..." a s tím mi nezbývá než souhlasit.

Závěť, část pátá

28. března 2007 v 17:02 | Koště |  François Villon
Je mi tak líto mého mládí,
kdy frajeřil jsem dováděl;
sám Bůh ví, kam ta léta pádí
a já zadržet bych je chtěl.
Můj mladý čas! Kam odešel?
Či odklusal? Kdo může říc?
Najednou někam odletěl
a nenechal mi vůbec nic.

KD Opatov, 24. 3.

26. března 2007 v 18:23 | Blízký přítel přítele Johna Midge |  The Blaue Erdbeere?
Jak stylové. Na Mezinárodní den tuberkulózy si TBE? připravila koncert, který, jako ostatně vždycky, stál za to. Odmyslíme-li si enormně dlouhé pauzy mezi písničkami a mírně zlitého basáka neustále urážejícího kytaristu, bylo to to nejlepší, co jsme kdy slyšeli.

Výbuch

24. března 2007 v 8:18 | Koště |  The Blaue Erdbeere?
Mám tu velice příznivou zprávu pro třídu Q a hlavně pro kapelu Výbuch. Jejich osobité vystoupení TBE? tak zaujalo, že se rozhodli představit vám Výbuch na nejbližším koncertě po Opatově, což se předpokládá, že bude ve Vagonu.
Výbuch se skládá z (nebudu zveřejňovat příjmení) bubeníka Honzy, kytaristy Páji, basáka Ivana a na klávesy hraje prostě mladej Roskot, který mezery mezi skladbamy vyplňuje akrobatickými vložkami.

Neznáte? Kecáte!

22. března 2007 v 18:16 | Koště |  Škola
I když vím, že tuto kulturní vložku, jen v trochu jiném znění, zveřejní pravděpodobně i Arthur Harris, nemůžu si to odpustit. Včera se totiž ve škole konal Divadelní festival. Bohužel jsem jaksi nezvládnul shlédnout představení ostatních tříd (a ta, která bych stihnul, jsem fakt vidět nechtěl). Tak aspoň vychválim to naše.

Prodloužený víkend se strejdou (pokračování)

18. března 2007 v 10:39 | Koště |  Osobní
Den třetí - vrcholná administrativa
V pondělí jsem se toho naučil fakt hodně. Brzy ráno (teda, vono bylo tak osm, ale ve Březí obvykle vstáváme kolem jedenácté) jsem se oblíkli, jako když jdeme k soudu (farmářky, džíny a kožená bunda) a tjadá do Prachatic! Tam jsme šli nejdřív na finančák.
Na finančním úřadě, když jsme si přiznali, že máme barák, nám jakási pani, která by byla Kátě asi tak po prsa, vrazila do ruky přiznání. Jedno přiznání, které mělo asi deset stránek. Přiznávali jsme bytové prostory, dvorky, zahrádky a to, že máme pod barákem sklepy a nad pokoji půdu, nemusí každý vědět. Jo, byly to velký počty a chudák sádlo ani pořádně nevěděl, co má kam napsat. "Jako já nejsem žádnej Einstein, ale stejně, jako tohleto je na mě trochu moc," řkal posmutněle. Sice sem to nepochopil, ale nevadí. (Pokračování uvnitř článku.)

Chudák vepřík

14. března 2007 v 19:59 | Koště |  Novinky!
Jupí, redaktoři v Novinkách.cz se skutečně nezapřou. Tohleto mě vopravdu dostalo. Cituji: "V Číně se narodilo prasátko, které má dva rypáky a tři oči. Je 30 centimetrů dlouhé a hlavu má jen jednu." Chudinka prasátko, má jenom jednu hlavičku. To si s ním teda příroda pěkně krutě pohrála. Promiňte, je to poněkud morbidní, ale ta fotka... Mě to pořád dojímá, ten čuník má jen jednu hlavu. Celej život má před sebou a celej život má v hajzlu jenom kvůli jedné jediné hlavě. Ale jinak je celkem fešák, co?

Prodloužený víkend se strejdou

14. března 2007 v 13:36 | Koště |  Osobní
Úvod
Takže, po dlouhé době jsme vyrazili opět do Vlachova Březí a já jsem opět ochojten poreferovat o svérázném stylu žití svého...přítele, jenž budeme nazývat Sádlem. Jelikož se minulý článek setkal s obrovským úspěchem, chystám se i tento napsat v podobném stylu, avšak s naprosto novými zážitky.
Cesta tam přes nádhernou Českou rapubliku
Nic nebylo tak vzrušující, jako cesta na Šumavu malebnou českou přírodou. Sádlo si totiž nekoupil dálniční známku, takže jsme drncali sto osmdesát kiláku po komunikaci sedmé třídy. Poslední zastávku mazi Prahou a Březím jsme učinili v informačním středisku jaderné elektrárny Temelín. Bylo to tam hezký, ale trošku nuda, Sádlo neztropil žádnou scénu, to spíš já, když jsem si hrál s modelem reaktoru tak dlouho, až jsem nasimuloval výbuch.
Den první - kácení stromu
Sobota byla asi nejvíc fyzicky vysilující, jelikož jsem měl za úkol sejmout strom. Sice mi oficiálně pomáhala matinka, ale když jsem jí viděl s pilou v ruce, usoudil jsem, že větší využití bude mít, když bude lámat větvičky a skládat je do kůlny. Nejdříve jsem se chopil sekyry a do přerostlé bezinky jsem zuřivě mlátil sekerou. Pak jsem ale zjistil, že pilou to asi bude rychlejší. Jenže jsem také zjistil, že pilou to bude nebezpečnější (když mi z ruky začala cákat krev), takže jsem se urychleně vrátil k sekyře. Na obrázku je strom před zákrokem, po zákroku tam už nic není. Povedlo se nám totiž i tak trochu sejmout ten plot za ním.
Den druhý - bourání komínu
Po tomhle víkendu sem určitě namakanej jako prase. Hned jak sem tupou serykečkou rozmlátil bezinku na cucky, šel jsem bourat komín. Průměrně inteligentní člověk by si na to samozřejmě vzal palici, ale já jsem se s tím sral kladívkem. Do značné míry mi to připomínalo minulý víkend se strejdou. Práce ne půdě, spoustu prachu všude okolo... jenže tentokrát jsem to z těch vlasů tak úplně nesundal...jojo, ještě po čtyřech dněch mám svůj blond krásně šedej. I po důkladném umytí, i pro druhém důkladném umytí a už vážně nevím co s tím. Nejspíš to vyřešim radikálně.
No nic, tady je ta fotka s mojí matinkou, to že vypadáme jak z jedličkova ústavu neřešte, zbytek doplním později. A možná ještě než se vrátí spolužáci.