Červen 2008

Pán se prodal.

29. června 2008 v 8:32 | I, Johnny Midgey! |  Novinky!
Jo jo, po dlouhé době se vracím k Novinkám, které nám dnes přinesly další, nesmírně zajímavou a k životu naprosto nutnou zprávu. Jeden pán miloval svou ženu tak, že se z Anglie přestěhoval do australského Perthu. Tak si udělal nové přátele, koupil dům a začal nový život. A teď ho tahle pani opustila a on to všechno prodal. Na aukci svůj dosavadní život prodal za téměř 400 000 australských dolarů (což je údajně v přepočtu blíží šesti milionům korun). Říkal, že si teda myslel, že by to mohlo hodit víc, ale dobrý každý lóve. A v záju pokračování písničky, kterou jistě dobře znáte, bych dodal "...prodal bych ho do zoo!"

Poslední měsíc, třetí Článek

23. června 2008 v 22:02 | I, Johnny Midgey! |  Ostatní
Už je zase sobota večer a já nemám co dělat. Opět mě napadá strašně moc věcí. No jo, to je ten protejkající hajzl. Mám-li být nenápaditý, pokusím se zrekapitulovat, co se stalo během posledních dvou dní.

Dopis Příšerce k šestnáctým narozeninám

22. června 2008 v 22:00 | I, Johnny Midgey!
Obvykle se říká, že myšlenky plynou. V tom případě se můj mozek chová jako protejkající hajzl. Je toho spoustu, ale nic pořádnýho, za což se, ještě než vlastně začnu, omlouvám.
Pamatuju si, že když jsem dneska odpoledne jel s Příšerkou autobusem, říkal jsem jí, jak si budeme psát dopisy, až spolu nebudeme moct být. A teď upřímně lituji toho, že se tak neděje. Je to sice trošku nuda, není to zadarmo, ale má to jisté kouzlo, jenž tomu nemohu odepřít.

Jak nejsem rozmazlený

22. června 2008 v 19:20 | I, Johnny Midgey!
Opět jsem byl nařčen, že jsem rozmazlený. Nejspíš proto, že lidi, o kterých budu v tomto článku psát, nechápou rozdíly mezi výrazy, které hodlám používat. Mají sice obrovskou gramatickou základnu, ale faktická relace mezi pravdou a mým chováním je skutečně mizivá.
Nejsem rozmazlený. Jsem pouze zvyklý dostat, co chci. Janoušková říká, že jsem rozmazlený, protože ví, jak to chodí u mě doma. Přijdu, řeknu: "Mami, mám hlad," a maminka ihned přikluše a donese mi něco k snědku. Ale já bych se bez toho dokázal obejít. Nezhebnul bych hlady (ikdyž říkám, že jo, aby byla sranda, protože sranda muší bejt).
Ale nejsem zvyklej dostat něco, co nechci. To je nejspíš taky důvod, proč si Filipová myslí, že jsem rozmazlenej - nenechám si srát na hlavu. Proti zlu páchanému na mě se stavím ne proto, že by mi bylo nepříjemné, ale primárně proto, že vím, že v tom nejsem sám (a musíme si přece pomáhat). Nebudu brečet, když mě nebudete mít rádi. Budu brečet, když budete řikat, že všechno zlé je k nečemu dobré. Je skutečně nutné projít si peklem, aby život za něco stál? Netroufám si tvrdit.

Poslední koncert The Blaue Erdbeere?!

18. června 2008 v 8:19 | I, Johnny Midgey! |  The Blaue Erdbeere?
Se zármutkem v srdcích vám oznamujeme, že někdy někde se bude konat poslední, rozlučkový koncert TBE?. Ještě méně rád vám sděluji, že nikdo přesně neví kde a kdy. Ale teda zatim to vypadá na sobotu 28. června tohoto létapáně, nejspíš v Exitu Chmelnice (tam to máte rádi). Levné vstupné, levné pívo, koncert lze také pojat jako oslavu konce školního roku. Budu-li mít k dispozici nějaké další informace ohledně změny termínu a místa konání, napíšu je do komentářů.

Poslední měsíc, druhý článek.

16. června 2008 v 18:08 | I, Johnny Midgey!
Dneska jsem si udělal takovej hezkej den. Poslouchám The Vinyl - Story, předtim jsem si pustil Tribute, předtim sem byl no a předtim teda ve škole. Což už bylo slabší, ale tak, Jahelková už neučí, takže co. A nyní, let me tell you a word or two o našem víkendu.

Poslední měsíc, první týden

8. června 2008 v 18:00 | I, Johnny Midgey! |  Osobní
Něco se stalo. Ne se mnou, ani s vámi, ale spíš s námi všemi. Prostě, někde se stala chyba. Když mi Edward vyprávěl, jak je věčně nasrán, řikal jsem si, tak tohle bych teda nechtěl. A je to tu. Začlo to v pondělí a pak se to se mnou táhlo a den ode dne to bylo horší. Možná by se to nestalo, kdybych se někde plácal na vodě s Haličem. Ale možná je dobře, že to přišlo, aspoň mám čistší hlavu. Pro těch pár lidí, co potřehli, že mi nebylo zrovna nejlíp, bych jenom rád podotknul, že za to nemůžou ani tak události posledních dnů. Jenom toho na mě bylo asi moc, tak sem to nezvlád. Ale musí se mi nechat, že i přes nejhorší náladu, co sem měl za posledních půl roku, se mi bravurně dařilo usmívat se na Příšerku. A neposlat mámu do prdele, když se divila, proč piju pivo a proč mám mezi spodnim prádlem Čvančarovou.