Říjen 2010

Připadám si sám. Asi jako kůl v plotě.

31. října 2010 v 19:05 | I, Johnny Midgey! |  Osobní
Lidi maj tendenci do všeho kecat. Řikaj vám, kdy se máte najíst, kdy se vykakat, kdy si krknout a pak vás za to pochválej. Pak musíte jít do školy, nesmíte chlastat a kouřit, dokonce maj i kecy na to, s kym chodíte. Pak vás to začně fakt srát a už to nikdy neskončí. Třeba já fakt nemám rád, když mi lidi řikaj, co a jak mám dělat. Proto sem si vytvořil takovej svůj vlastní etickej směr, kterym se řídim a je mi fajn. Nebo to aspoň předstírám, aby mi to lidi žrali.


Všechno má svý meze

26. října 2010 v 22:53 | I, Johnny Midgey! |  Osobní
Proč bych neuvyužil příležitosti? Tuhletu otázku si nepokládám příliš často. Skoro bych řek, že si jí pokládám jenom málokdy, dokonce zřídka. Situace, jimiž obvykle procházím, totiž příliežitostmi nenazývám. Můj přístup k absolutně všemu je "hele, už zase, život se mi vysmívá do xichtu". Proto jsem příležitosti buď taktně obešel s mlčením nebo je vzal a zahodil. Obykle je pak opodál někdo sebral, využil a pak se mi smál do xichtu.


Láska je jako FrontierVille

18. října 2010 v 9:40 | I, Johnny Midgey! |  Osobní
Doprava nebo doleva? Nejlepší rozhodnutí jsou ta, která vás baví. No jo, sem moderní člověk a televize mě nemilosrdně masíruje. Paradoxně v době, kdy se k ní terve přivracím (objednali jsme si totiž mimo jiné Discovery, takže svůj veškerý volný čas trávím sledováním pořadů o autech). Celkově se ve mně děje mnoho změn. Začínám číst učebnice a baví mě to. Učim se gótštinu (to by člověk nevěřil, jak málo se němčina za poslední dva tisíce let změnila) a taky čtu jeden článek za druhym o tom, jak zlepšit současný stav vzdělávacího systému. Protože problém není ve mně, ale v systému.


Na batohu se jezdit nedá.

3. října 2010 v 18:15 | I, Johnny Midgey! |  Osobní
Udělám si pár poznámek pro sebe. Po dlouhé době se vracím na blog. Teda, neni to tak dlouhá doba, jako před půl rokem, to sem to nebyl... asi půl roku, ale stejně. Víte, já chtěl udělat něco monumentálního, později se ale ukázalo, že je to naprosto mimo moje síly, takže se vracím k tomu, co umím nejlíp - ke psaní.