Květen 2011

Článek odhaluje vnitřní rozpolcenost autora

14. května 2011 v 8:27 | I, Johnny Midgey! |  Osobní
Že by měla moje životní filosofie nějaký trhliny? Ale ne, to přece není možný! Je přeci dokonalá! Tak vás uvedu do problému. Vždycky jsem totiž tvrdil, že se lidi nemění. Že se zkrátka nestává, že by si někdo řek "Tyjo, já sem fakt špatnej člověk" a najednou začal bejt děsně hodnej. Asi se taky nestává, že by si někdo řek "odedneška začnu bejt strašně zlej" a skutečně začal. Podle mě se dá do značné míry ovlivnit, jak se chováte. Některé svoje charakterové rysy můžete do značné míry potlačit, návyky lze odnaučit. Ale že by se někdo sám od sebe od základů změnil? Ale notak…


Pohádka, ve které se moc nemluví

8. května 2011 v 18:34 | I, Johnny Midgey! |  Osobní
Budu vám vyprávět pohádku. Vlastně nevim, jestli je to pohádka, protože nemá dobrej konec. Ono to totiž vůbec žádnej žádnej konec nemá. No uvidíte. Normálně bych řek zavřete oči a představujte si se mnou, ale to teď dělat nesmíte, protože jinak byste si toho moc nepřečetli, to dá rozum. Takže to prostě budu vyprávět jako pohádku. Tyjo, moment, eště se dojdu vyčůrat a pro pivo, abych to moh celý odřikat najednou. Když uspáváte miminko, tak si taky v půlce nevodskočíte zalejt kafe. Snad.


...přijde den, kdy už radši nemyslíte.

2. května 2011 v 10:49 | I, Johnny Midgey!
Minule jsem rozvrtal problematiku dní, kdy si řikáte, že byste ocenili trochu víc štěstíčka. Jedním takovýmto extrémem se pro mě stala neděle. Byl to den, na který jsem se dlouho těšil. Vlastně první letošní Neumětely, čekalo mě tak opravený auto, klídek, žádnej internet, kterej by mě odtahoval od užitečných věcí k věcem zábavným, možná nějaký pivečko. Jenomže chyba lávky. Dopoledne jsem začal pracovat na svým vysněnym stojanu na kytary. Řikal sem si, oukej, za hoďku dvě je to hotový. No… skončil jsem někdy ve čtyři a to ne proto, že už bych to měl, ale spíš proto, že mi došel materiál, takže budu muset pokračovat v Praze. Tak to sem na sebe zvědavej.